Společník

Lásko,

… jsem tady.

Nezapomínej, že jsem s Tebou,

pevně Tě držím v náručí.

Když se svět s Tebou točí … držím Tě.

Jsem u Tebe, když mě potřebuješ,

chtěl bych, abys mě vždy našla po svém boku.

Chtěl bych Tě obejmout, když pláčeš,

a říct Ti, že všechno zase bude dobré.

Chtěl bych Ti z tváře slíbat slzy

a místo soli vidět v Tvých očích smích.

Chtěl bych, aby ses cítila v bezpečí,

když přítomnost Tě zraňuje.

Chtěl bych Ti dát na tvář úsměv,

aby zářil světu i … mě.

Chtěl bych Ti dát křídla k letu,

aby se problémy zmenšily a viděla jsi je s nadhledem.

Chtěl bych Ti dát domov náručí v cizině,

abys kdekoli věděla a cítila, že jsi … doma.

Chtěl bych Ti dát déšť, který Tě nesmáčí,

ale vlije do Tebe život a sílu.

Chtěl bych Ti dát slunce, které hřeje, ale nepálí,

aby hřálo a svítilo Ti na všech cestách.

Chtěl bych se s Tebou dívat do dálky,

k zítřkům budoucnosti co čekají nás.

Chtěl bych s Tebou bolest snášet i trápení

a z nich do světa snů Tě vždy unášet.

Chtěl bych Tě jen držet za ruku

a bez pohnutí na obyčejných místech sedět.

Chtěl bych s Tebou být už napořád,

všem strachům a bolestem postavit se.

Chtěl bych, pokud budeš chtít Ty …

být spolu.

To vše a mnohem víc …

chtěl bych Ti dát a sdílet s Tebou.

Všechno a přitom tak málo …

… protože Tě miluji.

Děkuji Ti za vše … za lásku Tvou,

která nerozlučně se prolétá s mou …

Napasáno: 26. 2. 2010