Sněhové vločky si spolu hrají,
jsou lehké a bílé, ve větru vlají.
Sněhovou vločkou chci na chvilku být,
moci na okamžik vzletět a nevědět víc.
Svobodu letu a krásu pohledu shůry,
snáším se světem bez noční můry.
Letět je krásné však pád je tu též,
na zemi ležím a vodou jsem teď.
Jediná kapka, co do trávy spadla,
kapka, co přišla, aby květina neuvadla.
Napsáno: 19. 3. 2009
Copyright © 2011 Anne Leyyd