Být

Jako list zmítaný v bouři,

padám, stoupám, vznáším se.

Jako vítr svištící krajinou,

volám, bořím, ženu se.

Jako slunce putující po nebi,

chodím, svítím, zapadám.

Jako stéblo trávy, jedno z mnoha,

přesto žádnému se nepodobám.

Jako hvězda vyšlá za noci,

zářím, i tmou jsem pohlcená.

Jako myšlenka rodící se v hlavě,

v mlze a přesto také zřetelná.

Jako rána daná bičem,

krutá, do masa se zarývám.

Jako slovo v zlosti pronesené,

bez rozmyslu vše jen ničím.

Jako vichřice zemí hnaná,

bez srdce a citů, sobecká.

Jako stroj z částí složený,

necítím, nemyslím a nevnímám.

Býti listem, chci dopadnout…

do něčích dlaní.

Býti větrem, chci útočiště…

místo, kam patřím.

Býti sluncem, hřát chci…

ne sobě ale světu.

Býti stéblem trávy…

ze všech klenotů chci rosu.

Býti hvězdou, zářit chci…

jen do noci poutníkům.

Býti myšlenkou v hlavě…

útěchu i sílu kéž poskytnu.

Ale…

rány bičem…

nesnažit se dávat.

Hrubá slova…

do nicoty pohřbívat.

Z vichřice…

na vánek měnit se.

Místo stroje…

bytostí stát se.

A třeba…

býti vírou, růst…

posilovat duše.

Býti láskou, měnit…

srdce dvě v jediné.

Býti nadějí, navždy…

žít nesmrtelně.

Napsáno: 22. 10. 2010

Copyright © 2011 Anne Leyyd