Dva listy

Ulicí tichou plnou klidu noci

na chvíli oproštěná od starostí.

Ulicí, jejíž jméno záhadou pro mě je,

v myšlenkách ponořená kráčím tiše.

Na jiných místech rušno a hluk,

snažím se nevnímat světa zvuk.

S pocity lehkými a přesto tak vážnými,

plnými lásky a krásných slov,

s tóny skladby, jdu ulicí bez obav.

Rušit nechci se dát ničím,

šťastná myšlenka … vzpomínka je mi teď vším.

Stoupám … letím … vznáším se,

do reality zpět se mi ještě nechce.

Na začátku nebo koci ulice,

ve tmě hrají si dva listy tichounce.

Vítr s nimi tuto hru rád hraje

do něžného víru na chvíli zaplétá je.

Spolu ve větrném kruhu se točí,

tak drobné a přece dát úsměv tváři umí.

Točí se lehce jako vločka sněhová,

jsou spolu chvíli, ale smutno jim nebývá.

K tomu aby radost způsobily,

tak málo je zapotřebí.

Jen šelest větru a myšlenek pár

… učiní i z těchto listů dnešního dne dar.

Napsáno: 28. 11. 2009