Déšť

Za oknem doma sedím,
k obloze s nadějí hledím.
Mraky jsou mi útěchou,
že zem nenechají suchou.
Obloha ze světlé v tmavou temní,
stejně jak den k noci se mění.
V korunách stromů lehce si zpívá,
vítr co blízkou změnu předvídá.
Ztišili hlasy své zpěváčci malí,
každý z nich k domovu letí z dáli.

Zlehka pak... pomalu déšť přichází,
nejprve po kapkách pomalu vchází.

Kapka malá za kapkou,
jak slza hořká za slzou.

Napřed zlehka voda dolů skapává,
jako když tóny klavírista sluchu podává.
Jak jen různě tóny kapek zní!
Jinak když padají do trávy,
jinak na listech se rozezní.
Jinak na cestu dopadají,
jinak na skále znějí.

Co asi viděla jediná kapka cestou?
Spěch, smutek, radost, lásku i bolest velkou.
Její pouť vysoko se započala,
však i když věděla, kde skončí, netruchlila.
Celou cestu k zemi jako perla zářila,
aby na zemi na ještě menší se rozbila.
Její úkol prostý se zdá:
předat sílu ať nic neuvadá.

Tak jako kapky po sklech okna kloužou,
tak i z mých očí slzy mi teď tečou.
Kde vzaly se tam... nemám zdání,
záhadou je, co v radosti mi brání.
Otevírám okno a zpívat déšť slyším,
moje slzy v porovnání s jeho nejsou ničím.
Nestačí mi, že ho jen vidím a slyším,
chci jít ven ať jemný dotek jeho cítím.
Vybíhám pryč z ochranného přístřeší,
mokro a chlad už můj rozum neřeší.
Běžím daleko do zeleně stromů,
krytá pláštěm tmy a zvukem deštivých tónů.
Daleko od lidí, daleko od sebe,
ruce své vztahuji k výšinám nebe.
Hlavu vstříc slzám deště držím,
myšlenky, city, bolesti, čas zastavím.

Ne, teď už to nejsem já, už nejsem celek.
Jsem změněná na tisíce drobných kapek.
Splynout s tímto deštěm, o tom jsem snila,
ani má představa pocitu tomu nikdy nestačila.
Cítím, jak vpíjím se do vyprahlé země,
prázdnota jež je kolem neděsí mě...

Zůstávám zcela nehybně stát v jeho objetí.
V očích smích na rtech slzy.
„Ještě chvíli, ještě je brzy“
Jemný šepot a dotek lehký, srdce lásku cítí...

Tak jako po dešti země znovu ožívá,
stejně ve mně něco nového začíná.
Vrací se domů... už ne tisíce kapek...
vracím se domů já... teď už jsem jeden celek.

Napsáno: 25. 6. 2009

Copyright © 2011 Anne Leyyd