„Fantazie je důležitější než informace.“ A.E.

Proč žít?

 

 

Proč chtít lidský život stále žít?
Když život vláčením zdá se být.

Proč světem jen tak jít?
S cílem, který nedaří se spatřit.

Proč se budit stále znovu každé ráno?
Dnešek zdá se prohraný být - jako už tak dávno.

Proč chtít se opět... pokaždé... znovu nadechnout?
Když bolest svíravá nechce se z hrudi hnout.

Proč chtít usmát se, bez příčiny zjevné?
Proč mi slzy netečou, když bolest mnou pronikne?


Na chvíli zadrž proud bolesti...
nenech se jí svrhnout do netečnosti.


Podívej, proč chci žít!


Chci žít...

... pro slunce, které už tisíce let vstává,
a jemu to jako rutina nepřipadá!
... pro ptáčky cvrlikající za svítání,
i trápení své převedou do zpívání.
... pro úsměvy na tváři drahých lidí,
i oni z cesty můj smutek klidí.
... pro přátele, kteří mi dávají radost a sílu,
bez nich ztracen je člověk v světa víru.

... pro tlukot srdce, které láskou mě plní,
co je život bez lásky, copak je bez ní?
... pro krásu barev duhy jasné,
která svou klenbou dvě místa protne.
... pro jemný, vlahý déšť daný nám shůry,
který i se smutkem vsakuje se do vyprahlé půdy.
... pro chladný, svěží dotyk ranní trávy,
která nohám vrací chuť jít do dáli.

... pro radost v jasných očích Tvých,
která pak odráží se i v těch mých.
... pro osvobozující tóny skladby jemné,
neboť nad zem s lehkostí mě zvedne.
... pro květinu, kterou ráno zdobí rosa,
jí nikdy nepřipadá, že je venku kosa.
... pro písmena na bílých stránkách knihy,
která jsou mi společníkem v těžké života chvíli.

... pro nádheru rozmanité okouzlující přírody,
díky které vím, že život neskládá se z náhody.
... pro zítřek, který zatím zahalen je v tmu
a ten, láká mě, že dotknu se svých snů.
... pro bližního, kterému pomoci bude třeba,
když moje ruka sílu má zvednout ho ze dna.
... pro budoucnost o které vím, že není jen temná,
protože stmívání má naději v rozbřesku a ten sílu mi dodá.

... protože vím, že přesně tak to Bůh chtěl,
proto poslal sem každého se svým úkolem.


Proto pro všechno a ještě pro mnohem víc,
chci životem jít... nastavit mu svou líc.

 

 

 

 

Napsáno: 5. 5. 2009

Copyright © 2011 Anne Leyyd

© 2011 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořte si web zdarma!Webnode