Podzime, podzime,
vrátil ses zpět.
Jen ptám se,
proč zhasínáš,
když je jen pět?
Chceš snad skrýt
nadílku svou,
kterou slunce osvítí
světelnou silou?
A proč ses s větrem
do spolku dal?
Chceš, aby všechny
barvy nám vzal?
Zamést chceš, uklidit
a zmizet v dáli?
Jen neboj se!
My máme Tě rádi.
Kdo by občas nerad,
čepice a papíry
honil po cestě?
Kdo by nechtěl se,
rozhlédnout po paletě,
kterou nosíš nám
v kratičkém momentě.
Kdo by nechtěl,
někdy po ránu,
skončit v blátě,
jako v bazénu?
A ukažte mi někoho,
kdo se nerad
v listí válí.
A když v práci
jsi tak pilné,
potěš velké malé.
Listy ať jsou tanečníky
a vznášejí se nad chodníky.
Podzime, s prací
prosím nespěchej.
Potěš naše oko
barevnými odstíny,
než vše se zabalí
do čistě bílé zimy.
Napsáno: 22. 10. 2010
Copyright © 2011 Anne Leyyd