Večerem, který se pomalu blíží,
paprsek slunce oknem nahlíží.
Každou vteřinou volá zrak ven:
„Podívej, podívej... pohleď na zem!“
V prstech trávy se lehce krčí
kapky, které z dáli už září.
Svým třpytem prosvětlí den,
září jak slzy démantové vlahým večerem.
Paprsek slunce hraje si s kapkami,
svítí teď všemi duhovými barvami.
Duha, jež klene se nad řekou divokou,
diví se při pohledu na zem pod sebou.
Jakmile uvidí své malé sestřičky,
i když ukryté jsou u zelené travičky,
rozšíří barevnou paletu svou
a malé démanty zve na cestu oblohou.
Napsáno: 14. 7. 2009
Copyright © 2011 Anne Leyyd