„Fantazie je důležitější než informace.“ A.E.

Klec 

(publikace: 24. 3. 2013)

 

 

Pastor George Thomas, který v malém městečku v Nové Anglii vedl svůj sbor, přišel v jedno velikonoční nedělní ráno do kostela, a nesl rezavou zkřivenou starou ptačí klec, kterou položil vedle kazatelny.

Více lidí v údivu nadzdvihlo obočí, než pastor začal mluvit.

Říkal, jak se včera procházel po městě a uviděl chlapce, který nesl tuto klec. Byli v ní tři malí ptáčci, třesoucí se chladem a strachem.

Zastavil ho a zeptal se: „Co to tam máš, synku?“

„Jen pár starých ptáků,“ odpověděl chlapec.

„A co s nimi chceš dělat?“ zeptal se pastor.

„Vzít je domů a hrát si s nimi,“ odpověděl. „Budu je dráždit a vytrhávat jim peří, aby se porvali. Vsadím se, že se dobře pobavím.“

„Ale dřív nebo později jich budeš mít dost a přestane tě to bavit. Co uděláš potom?“ ptal se pastor dál.

„Mám i pár koček,“ řekl malý chlapec, „rády si na nich pochutnají. Dám ty ptáky jim.“

Pastor na moment ztichl.

 

 

 

„Kolik chceš za ty ptáky, synku?“

„Co?! Na co by vám byli, pane? Jsou to jen obyčejní ptáci z pole. Ani nezpívají - a vůbec nejsou pěkní!“

„Kolik?“ znovu se zeptá pastor.

Chlapec si ho přeměří, jako by byl blázen a říká: „Deset dolarů!“

Pastor sáhl do kapsy a vytáhl desetidolarovku. Dal ji chlapci do ruky a ten zmizel rychle jako blesk.

Pastor zvedl klec a odnesl ji na konec aleje, kde byl strom a malý trávník. Položil ji na zem, otevřel dvířka a klapáním na mřížku klece, přesvědčil ptáčky, aby vyletěli. Pustil je na svobodu.

To vysvětlovalo přítomnost klece u kazatelny a potom pastor začal vyprávět jiný příběh.

 

 

Jednoho dne mluvil Ježíš s ďáblem.

Satan se právě vrátil z Rajské zahrady a škodolibě se vychloubal: „Tak, Pane, právě jsem nachytal plný svět lidí. Nastavil jsem past, starou návnadu. Věděl jsem, že neodolají. Mám je všechny!“

 

„Co s nimi budeš dělat?“ zeptal se Ježíš.

Satan odpověděl: „Cha, budu si s nimi hrát! Budu je učit jak se ženit a rozvádět, jak se mají nenávidět a škodit si, naučím je pít, kouřit a proklínat bližního. Naučím je jak vynalézt pušky a bomby a navzájem se zabíjet. Už se těším na tu zábavu.“

„A co uděláš potom?“ zeptal se Ježíš.

„Zabiji je!“ hrdě se vypnul Satan.

„Kolik za ně chceš?“ zeptal se Ježíš.

„Snad bys ty lidi nechtěl?! Není v nich ani špetka dobra. Když si je vezmeš, budou tě jen nenávidět. Poplivají tě, budou tě proklínat a zabijí tě! Určitě je nechceš!"

„Co za ně chceš?“ zeptal se Ježíš znovu.

Satan se podíval na Ježíše a zakřenil se: „Každou tvou slzu a všechnu tvou krev!“

Ježíš řekl: „Máš to mít,“ a zaplatil.

 

 

 

Pastor zvedl klec, otevřel dveře a odešel od kazatelny.

 

Je velmi zajímavé a zároveň hrozně smutné, že lidé - když se stane něco zlého, tak to sváději na Boha. Ale stane-li se něco dobrého, tak si myslí, že za tím stojí oni sami... Vskutku zvláštní...

 

 

Zdroj: www.raduliks.signaly.cz

 

 

NAPIŠTE SVŮJ NÁZOR, POSTŘEH, KOMENTÁŘ

 

© 2011 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořte si web zdarma!Webnode