---
Booth: „Nepřestalo mi chutnat proto, že jsi mluvila o konině, ale proto, že jsem si vzpomněl na ty lidi, co tam poskakují a předstírají, že jsou něco, co nejsou jen proto, aby si užili mizerný sex.“
Brenannová: „Proč myslíš mizerný?“
Booth: „Musí být, Kůstko, prostě musí být.“
Brennan: „A proč?“
Booth: „Proč? Řeknu ti proč… Tohle jsme my, my všichni. V podstatě izolovaní smutní jedinci, co krouží kolem. Hledáme aspoň ten nejmenší náznak skutečného spojení. Někteří hledají na špatných místech, jiní se vzdají naděje, protože si říkají ‚Pro mě tam venku nikdo není‘. Ale my ostatní to zkoušíme pořád znova a znova. Proč? Protože jednou za čas… jednou za čas se dva lidi potkají a přeskočí jiskra. A ano, Kůstko, on je fešák a ona je krásná a nic víc možná napoprvé nevidí. Ale milování? Ale při milování… se ze dvou lidí stává jedno tělo.“
Brenann: „To je… vědecky nemožné, aby dva objekty zaujímaly stejný prostor.“
Booth: „Ale důležité je, že to zkoušíme. Když to uděláme správně, dostanem se blíž.“
Brenann: „K čemu? K porušení fyzikálních zákonů?“
Booth: „Ano, Kůstko, je to zázrak. A tamti lidé, co hrajou role a fetiše a sexuální hrátky, to je mizerný sex ve srovnání se skutečnou láskou.“
Brenann: „Hm... Máš pravdu.“
Booth: „Jo, ale… Počkej - já jsem tenhle spor vyhrál?“
Brennan: „Jo.“